Plemenitba

Pštrosi dosahují pohlavní zralosti ve 2 - 3 letech, kohouti asi o rok později, tedy ve 3 - 4 letech (tato skutečnost by měla být zohledněna pokud jsou mladí pštrosi nakoupeni jako základní stádo, jsou-li slepice a kohouti stejného stáří, tak všeobecně byl ztracen jeden rok plemenné schopnosti slepic). Pokud jsou zvířata zdravá a chovaná v dobré kondici, zůstanou plodná 40 let a déle.

Ve snáškové sezóně se kohout nejčastěji představí v nejjasnější černi a bělosti, zatím co peří slepice přejímá zdánlivě ještě hlinitohnědý barevný tón. Nejnápadnější u kohoutů je však rudé zbarvení kůže na přední straně běháků, zobáku a hlubší je červeň, tím je vyšší oplozenost vajec.

Pštrosi nejsou monogamní. V divokých populacích mají plodní kohouti jednu hlavní slepici a více vedlejších. Na farmách jsou zvířata v ohradách sestavována v poměru kohouti : slepicím = 1 : 1 až 1 : 2.

Při tokání převádí kohout impozantní svatební tanec: sedne si do dřepu, pohybuje nataženými křídly rytmicky nad tělem z jedné strany na druhou a naráží hlavou zpětnými pohyby k žebrům (zřejmě ke stimulaci činnosti varlat). "Tokající" slepice krouží pokleslými křídly a hlavou a otevírá a zavírá zobák. Během vlastního pohlavního aktu si sedne a kývá krkem a hlavou do stran. Kohout si stoupne levou nohou vedle slepice, pravou položí na její záda a zavede penis do kloaky. Kopulace trvá 1 - 3 minuty a uskutečňuje se zpravidla krátce po východu slunce, občas také brzy odpoledne.

Doporučuje se pštrosy dva měsíce před začátkem vlastního pářícího období "kempovat", tj. chovat je odděleně podle pohlaví. Ohrady obou by měly být podle možností navzájem vizuálně chráněny, aby se ještě zesílil "Rebound - Effekt" pohlavních hormonů. Tento vzniká při opětovném setkání zvířat a zvyšuje míru tokání včas na vysokou úroveň.

Při odpovídající výživě a klimatu lze předpokládat, že schopnost snášky u slepic může být rozložena během celého roku. Protože však oplozenost vajec klesá s přibývající délkou snáškové sezóny, přerušuje se snášková perioda po 6 měsících. Je naprosto běžnou praxí, že se zvířata uprostřed snáškové periody znovu na 2 měsíce "kempují", aby dosáhla lepší plodnost, obecně začíná snášková sezóna v již. Africe v červnu - srpnu a trvá do února/března, v Evropě začíná v březnu a trvá do srpna/září.

Úspěch reprodukce závisí na řadě faktorů, z nichž je nejdůležitější dostatek (šťavnatého) zeleného krmiva, popř. krmiva s vysokým obsahem proteinů a minerálních látek (krmení během snáškové sezóny). Další roli hrají zdravotní stav zvířat, povětrnostní podmínky, stres a snášenlivost partnerů.

Při intenzivních a polointenzivních podmínkách chovu ponechává se v hnízdě jen několik málo vajec a ostatní jsou uměle líhnutá. Přitom je třeba vzít v úvahu, že slepice, které nesedí na vejcích, poleví časem ve snášce a často po 6 - 7 letech úplně přestanou snášet vejce. Proto je vhodné v určitých letech (nejpozději každé 3 roky ponechat zvířata sama vysedět hnízdo (podle okolností je proto potřeba zajistit hnízdo ve vytápěné stáji).

 

ŠLECHTĚNÍ

Za tisíciletí své existence získali pštrosi relativně stabilní genotyp, který byl jen málo ovlivněn pokusy šlechtěním (ve srovnání s ostatními užitkovými zvířaty). To nejlepší, co farmáři v malém Karoo dosáhli, byly linie pštrosů a obyvlášť dobře zvýrazněnými vlastnostmi peří, přičemž v důsledku intenzivní selekce na kvalitu peří byly adekvátně potlačeny ostatní cíle šlechtění (jako maso, kůže).

Podstatou strategie šlechtění v již. Africe byla příbuzenská plemenitba, tedy pokračující páření v rámci stejné linie při přísné selekci s cílem homozygotních vloh požadovaných vlastností u potomstva. Ideální způsob je křížení dvou čistých linií s předpokladem aditivního chování vynikajících vlastností u potomstva. Tento tzv. "heterozní efekt", který popisuje převahu kříženců oproti čistě aritmeticky očekávaným průměrem příbuzných rodičů, si v minulosti vytknul jako zamyšlené přání: produkty křížení se velmi silně štěpily ve svých vlastnostech a nevykazovaly zpravidla převahu vůči průměru výchozí, ne příbuzensky křížené populace.

Vlivem příbuzenské plemenitby se sice snižuje genetická variabilita v rámci příbuzensky šlechtěné populace a ve spojení s důslednou selekcí nabízí možnost k omezení nepříznivých genů. Skrývá však také nebezpečí nechtěné ztráty genů a "Inzucht deprese": zhoršení takových vlastností jako životnost, plodnost (např. počet vajec na slepici) a výkonnost, sníženým zánikem tzv. "neaditivního genového efektu" na základě vysoké homozygotnosti. Proniknutí recesivních defektních genů může mít potom za následek letání dědičné chyby. S ohledem na to se jeví výrok Smitha "příbuzenské páření není zločinem šlechtění zvířat" velice pochybný.

O stupni dědičnosti (heritabilitě) určitých znaků užitkovosti u pštrosa je dosud teprve málo známo, zvláště, když se v současné době mění chovné a produkční cíle stále více ve směru masné užitkovosti a kvality peří.

Srovnatelně pevné partnerské svazky zvířat znemožňují cílené křížení ve větším rozsahu (např. v podnicích s vysokým šlechtěním), pokud ovšem nedozrají v praxi biotechnická opatření, jako umělé oplodnění. (Pokusy k tomu bly podniknuty např. Rautenfelsem v 70tých letech. Na základě chybějící sexuální synchronizace projevili pštrosí kohouti odpor vůči zkoušené masážní metodě k získání semene. V. Rautenfels proto navrhuje vyzkoušení jiných metod jako snad použití prezervativů, elektroejakulace nebo získání spermatu přímo při skoku. Oplodnění slepice pštrosa se může uskutečnit jako u kachny nebo slepice).

Základem každé šlechtitelské práce, která je u pštrosů ztížena relativně dlouhým generačním intervalem, (generační interval = střední stáří rodičů při narození potomstva použitého k dalšímu chovu) jsou na jedné straně přesné zkoušky užitkovosti za standartních podmínek prostředí a na druhé straně navazující důsledná selekce. Jen v již. Africe existovaly doposud tyto základy, i když po mnoho generací bylo chovným cílem peří, které se stalo v současné době druhořadé.

V Austrálii, v sev. Americe a Evropě se chovatelé pštrosů teprve začali sjednocovat a tím vytvářet rámcové podmínky pro zkoušky užitkovosti mají výpovědní schopnost. Důsledná selekce se stává v dohledné době vzhledem k vysokým cenám chovných zvířat těžko uskutečnitelná.

V USA se již udělala tato negativní zkušenost a s ohledem na kvalitu masa jsou před Evropany. Důvod je v tom, že v USA je "každé zvíře, které dýchá" prodáno jako drahé chovné zvíře a tím se zřejmě promarňuje velká šance již předem selektovat užitkově schopné pštrosy se zřetelem na živou hmotnost, přírůstky, zhodnocení krmiv, produkci vajec a vlastnosti líhnutí.

Tento problém přichází teprve k Evropanům: zde jsou zapotřebí velice zasvěcené diskuse a dopředu uvažující chovatelé, aby nebyl obětován dlouhodobý úspěch krátkodobou honbou za ziskem. V tomto ohledu byl v Německu koncem února 1993 udělán začátek iniciováním zapsání spolku "zájmová společnost chov pštrosů".

 

SESTAVOVÁNÍ CHOVNÝCH SKUPIN

Oddělení podle pohlaví 2 měsíce před vlastním pářením (kempování) má tu výhodu, že jsou zvířata v průběhu doby oddělení klidná a při setkání začnou rychleji tokat. Další výhoda kempování je dalekosáhlá synchronizace snáškového období všech chovných ptáků.

Při intenzivních podmínkách managementu jsou chovné ohrady osazovány jedním kohoutem a až čtařmi slepicemi. Většinou je rozšířeno tvořit chovné páry nebo tria (1 kohout a 2 slepice) (vzhledem k vysokým pořizovacím nákladům za chovná zvířata se nabízí vzít k jednomu kohoutovi více než jednu slepici).

V podmínkách polointenzivního managementu se tvoří chovná hejna až do 40 zvířat. Podíl slepic v takovém hejnu je vyšší než podíl kohoutů (např. 5 :3 nebo 3 : 2, protože jeden kohout může krýt více slepic. Na druhé straně nelze kalkulovat s těsným podílem samčích zvířat, protože silně dominantní kohouti požadují i více slepic než ve skutečnosti mohou obsloužit. To je potom příležitost pro kohouty bez slepic.

Výsledek rozmnožování se nakonec měří pomocí:

- počtu snesených vajec
- stupně oplození
- počtu vyklubaných kuřat
- životnost potomstva

Dříve však mohlo být chování při páření využito pro odhad, kdo se hodí ke komu.

Výměna kohouta by se měla uvážit, kdy ustupuje charakteristické rudé zabarvení (= mizející plodnost). Také by se mohlo vyzkoušet, podchytit snižující se plodnost, beztak klesající s přibývající délkou páření, obecnou výměnou kohoutů nebo snížením počtu slepic v polovině období.

Pokud některý kohout příliš zatěžuje slepici, měla by být přidána další slepice nebo provést zcela nové sestavení skupin.

Při vpuštění do chovné ohrady by měli být pštrosi ve zdravém a dostatečném výživném stavu. Jak podvýživa, tak nadvýživa mají negativní účinky na chování při páření (tuční a podvyživení ptáci mohou být objeveni pomocí linie zad: protože se tuk ukládá převážně totiž v oblasti ocasu, mají tuční ptáci rovnou hřbetní linii. Podvyživení pštrosi mají hrb a vpadlé boky). Tuční pštrosi jsou váhaví při skoku a oplozenost je nízká. Podvyživení pštrosi nezačnou vůbec s rituálem tokání.

Správná výživa v průběhu snáškové sezóny je popsána na str. 42 a dále.

Za normálních podmínek začínají zvířata se snáškou za 2 - 4 týdny po sestavení skupiny. Pokud se tak nestane, musí se přezkoušet stav a zdraví. Jestliže se nevyskytují ani paraziti, tak mnohdy pomůže jednotýdenní přestávka na bohaté vojtěškové pastvě.

 

CHOVNÉ OHRADY

Při intenzivním chovu se počítá na chovný pár nebo chovné trio ohrada od velikosti 600 m2. Při polointenzivním chovu se počítá u chovného hejna 0,2 - 0,4 ha na zvíře.

Chovné ohrady pouze s jedním kohoutem by mely být navzájem odděleny dvojitým plotem s mezerou nejméně 1,5 m. Tato vzdálenost je nutná, aby se zabránilo kohoutům ve vzájemném boji přes plot. Rovněž se jeví užitečné zřídit mezi chovnými ohradami vizuální zábranu pomocí křoví. Toto pomáhá nejen při udržování zvířat v klidu, ale rovněž pozitivně ovlivňuje oplozenost vajec. (K osázení prostoru mezi chovnými ohradami by měly být použity rychle rostoucí stromy nebo křoví, které pokud možno zůstávají stále zelené - např. jehličnaté stromy. V suchém evropském klimatu lze vysadit jedlé stromy. V zásadě jsou však vhodné rovněž suché jedlé stromy - třešně, jabloně, hrušně, broskvoně, mirabelky, protože zvířata mohou využít spadané ovoce. Vysoké a nízké druhy stromů nebo keřů by měly být kombinovány tak, že vznikne rovnoměrně hustá ochrana proti větru).

Vyobrazení 4: Náčrt uměle založeného hnízda

 

Hnízdo je jednoduchá prohloubenina v zemi, která si stěží zasluhuje název "hnízdo". Vnější rozměry jsou prům. 1,4 - 2 m a hloubka cca 20 cm. Při hrabání hnízda vzniká přirozený vnější val asi 20 cm vysoký (viz. obr. 4 v příloze).

Výběr místa pro hnízdo uvnitř ohrady může být ovlivněn výskytem jednoho nebo více písečných stanovišť. Přitom by měla být dána přednost výše položeným místům a zajistit odvodnění místa pro hnízdo (např. vespod umístěnou vrstvou ze štěrku).

V případě zavodnění musí být vejce ihned uklizena, osušena a zpátky položena do hnízda. Pokud by potom rodiče neměli o hnízdo zájem, pak je potřeba vejce uměle vylíhnout.

Podle možností by mělo místo pro hnízdo pštrosů poskytovat dobré podmínky výhledu. Divocí pštrosi dávají přednost vybudovat svoje hnízda vzdálená od překážek viditelnosti, jako je husté křoví.

Vyobrazení 5: Ochranná stříška pro hnízdo

Dno hnízda by mělo výt vodorovné, aby se zabránilo vzájemným nárazům vajec. V již. Africe se částečně používají jednoduché špičaté střechy (viz. obr. 5) k ochraně sedících zvířat proti extrémním podmínkám počasí. Vyžádá si však mnoho času a námahy přimět zvířata k akceptování nezvyklých ochranných stříšek.

VEJCE

Po vehnání do společné ohrady trvá, také v závislosti na schopnosti stimulace kohouta ("výzbroji"), až 14 dní než začnou slepice se snáškou. Na začátku snesená vejce bývají většinou neplodná.

Teoreticky snášejí slepice jedno vejce každý druhý den. Ve skutečnosti se však často vyskytují přirozené přestávky, více než jednoměsíční. Toto má souvislost s dřívějším způsobem chování divokých forem, které musely na základě ohrožení dravými zvířaty nebo povodní, opouštět hnízda a zřizovat je znovu na jiných místech. Jedna snáška divokých pštrosů obsahuje cca 12 - 18 vajec. Na farmách se však v hnízdě ponechává jen malý počet vajec, např. 3 a k nim snesená vejce se odnášejí. S touto jednoduchou metodou se podnítí další snáška vajec, která činí 40 - 80 vajec, v extrémních případech přes 100 vajec na slepici.

2 - 3 mm silné vaječné skořápky jsou tak pevné, že je možné se na vejce (plné) postavit, aniž by se tato rozbila. Protože na prvních farmách nebyly ještě známy v minulém století umělé líhně, převzaly líhnutí domorodé ženy, které, které pod stinnými stromy dřepěly střídavě v silných sukních jako "kvočny" na vejcích.

Samotné vejce je mírně eliptické (téměř kulaté) a symetrické v podélné ose, špičatý a tupý pól (pól se vzduchovou bublinou) lze jen zřídka jednoznačně rozlišit. Skořápka se porcelánově leskne a je oseta póry. Vejce jednotlivých poddruhů se rozlišuje pomocí pórů, které jsou u S. c. camelus jemně a málo vystupující a hluboké a u základu načervenalohnědé.

Vejce mají délku 14 - 18 cm, šířku 12 - 15 cm a váží 1,1 - 1,9 kg, vyjímečně 2,3 kg. Neplodná vejce bývají menší než vejce oplozená.

Během 42 dní líhnutí ztrácí vejce asi 11 - 15 % své hmotnosti vlivem odpaření vodních par. Tato ztráta vody podmiňuje nárůst vzduchové bubliny, která ke konci periody líhnutí činí přibližně jednu třetinu vaječného obsahu. Před vlastním vylíhnutí prorazí kuře dělící blánu a je zásobováno vzduchem ze vzduchové bubliny. Tím je objem vzduchové bubliny ke konci doby líhnutí rozhodující proto, kolik vdechovaného kyslíku má kuře k dispozici až do proražení skořápky.

Přirozené líhnutí

Doba přirozeného líhnutí činí v průměru 42 dnů. Slepice přitom sedí přes den (od cca 9.30 - 16.30 hod) a kohout během zbytku dne (ačkoliv čas na sezení během dne je u kohouta podstatně delší než u slepice, mělo by se vzít v úvahu, že slepice je přes den mimo jiné vystavena podstatně těžšímu stresu z horka). Po obvykle nepravidelném začátku berou pštrosi sezení na vejcích velmi vážně. Během střídání směn jsou vejce obracena a "větrána!.

Sward provedl velice podrobné zkoumání mikroklima hnízda. Většina jím naměřeným hodnot byly překvapivě konstantní jak přes den, tak během celé periody sezení. Náčrt zjištěných hodnot je znázorněn v tab. 21.

V Německu soustřeďuje již několik let zvířecí park Neuwiet praktické zkušenosti s přirozeným líhnutím u pštrosů.

Pokud se ve středoevropských klimatických podmínkách ponechají zvířatům poslední vejce sezóny pro přirozené líhnutí, zejména aby se zajistila dlouhodobá schopnost snášky slepic, tak je třeba od srpna/září přemístit hnízdo do chráněné event. Dokonce vytápěné schopné stáje. Jestli toto zvířata akceptují a jaký úspěch se přitom dostaví, ukáží teprve zkušenosti následujících let.

 

Tab. 21: Mikroklima hnízda (přirozené líhnutí - pozn. překl.)
Měření v 300 m nadm. hl., teplota spodní strany vejce stoupá během prvních 27 dnů a zůstává potom téměř konstantní na horní hodnotě.

Měrná hodnota

Střední hodnota denního prům.(± standardní hodnota)

Teplota kůže břicha

38,0 °C (±0,2 °C)

Teplota vzduchu v hnízdě

36,1 °C (±0,4 °C)

Teplota horní strany vejce

37,2 °C (±0,2 °C)

Teplota spodní strany vejce

31,6

Tlak vodních par (v hnízdě)

11,0 torr (± 1,04 torr)


Zaznamenávání takovýchto informací slouží k tomu, aby bylo možno sledovat vývoj v hejnu ( bez identifikace vajec není identifikace kuřat), soustřeďovat cenné údaje pro výzkum a poskytnout veterinárnímu lékaři nepravidelnosti.

Umělé líhnutí

Hrubý náčrt periody líhnutí je uveden v tab. 22.

Doporučuje se opatřit vejce hned po sebrání identifikačním číslem a začít se zaznamenáním příslušných informací. Tyto informace obsahují datum sběru data rodičů, začátek a konec snáškové sezóny, začátek fáze líhnutí, pravidelné údaje o hmotnosti, nálezy čistých vajec aj. "Datový list vajec" uvedený v příloze je k tomu účelu určený formulář.

 

Tab. 22: Přehled periody líhnutí

 

Den líhnutí

Obracení

Prosvěcování

Važení

Skladování

Max. 7 dní předem

5 - 6 x denně

1./2. den skladování

1. den skladování

Předlíheň

1. - 39.

5 - 6 x denně

týdně

týdně

Dolíheň

40. - 1. den narození

ne

podle 1. den potřeby

po naroz.

 

Kromě neoplozených/oplozenosti vajec a podmínek skladování závisí výsledek umělého líhnutí především na následujících faktorech:

1. Odborném transportu
2. Zabránění infekcím
3. Obracení vajec
4. Teplotě
5. Relativní vlhkosti vzduchu
6. Ventilaci
Tyto faktory jsou popsány v následující části.

Doprava

Doprava vajec by měla probíhat pokud možno šetrně a bez nárazů. Toto je třeba mít na paměti již při první dopravě z chovné ohrady do skladovacího prostoru. K tomuto účelu mohou být použity podložky z pěnové gumy s důlky pro vejce, které zmírňují nárazy a zabraňují vzájemným nárazům vajec.

Při delší dopravě (odeslání, letecká doprava) musí mimo to stát vejce kolmo se vzduchovou bublinou nahoře. Jinak by mohla být poškozena vlivem transportu vzduchová bublina, tzn. vejce budou neplodná.

Vzduchová bublina je z počátku vidět jako světlá skvrna velikosti cca míčku stolního tenisu, kdy se např. přidrží silná stolní lampa na koncích vajec v plně zatemněné místnosti (prosvěcování). Přitom je prospěšné vejce "ochladit" na skladovací teplotu 15 - 18 °C přinejmenším celý jeden den.

Nápomocné se jeví označení pólu se vzduchovou bublinou: vejce potom skladovat kolmo, vzduchovou bublinou nahoru.

Čištění

Infekce vajec před nebo během líhnutí jsou časté příčiny nízké oplozenosti a klubání kuřat, ale způsobují také problémy žloutkového vaku. Někteří farmáři proto čistí vejce, aby co možná nejvíce snížil výskyt zárodků. Neodborné čištění má však fatální následky: Zničí se sice zárodky usazené na skořápce, ale současně se poruší ochranná blána na povrchu vejce - s již popsanými důsledky. Pokud se opět neodstraní zvýšená vlhkost na skořápce vzniklá vlhkým čištěním, přispívá to k růstu bakterií a plísní. Dále mohou desinfekční prostředky změnit vlastnosti vaječné skořápky nebo působit toxicky na vnitřek vejce. Z těchto důvodů se někteří farmáři přísně vyslovují proti každému čištění.

Pokud se vejce čistí, tak je nutné dbát následujících pokynů:

1. Aby se dosáhlo roztažení vnitřní vaječné blány a tím vyvolané uzavření vejce, musí být čistící roztok o 5 - 10 °C teplejší než vejce.

2. Zda použít čistící roztok, rukavice, utěrku nebo jiný materiál: Cokoliv se použije k čištění, smí být použito jen na vejce. Rovněž by se vejce neměla ponořovat, ale jen omýt v tekoucí vodě.

3. Vnější ochranná vrstva vejce musí zůstat neporušena. Proto je třeba se vyvarovat použití kartáčků, ocelové vlny, pískového papíru aj.

4. Vejce musí být ihned po vlhkém čištění osušena a dobu, během které je vejce mokré nebo vlhké je potřeba zkrátit na absolutní minimum: vlhkost a teplota jsou ideální klima pro rozmnožování zárodků nemoci.

5. Vejce se nesmí opotit, protože jinak při ochlazení jsou dovnitř vsáknuty zárodky. Proto je třeba zabránit velkým rozdílům teplot.

6. Při čištění vajec se nesmí dělat výjimky: leží-li očištěná a neočištěná vejce po hromadě v líhni/skladovací místnosti, tak jou očištěná vejce ve zvýšené míře (s event. narušenou ochrannou vrstvou) vystavena rekontaminaci zárodky nemocí z neočištěných vajec.

 

Příklad

10 l čistícího roztoku se ohřeje o 10 °C více než vejce. K tomu se vezme voda s vhodným desinfekčním prostředkem (např. Vircon 1 %) nebo 2 % kysel. Citrónovou. K uchopení vejce se používají plastikové rukavice. Vejce se umyje za pomoci čerstvé čisté utěrky pod tekoucí vodou, což nemá trvat více než jednu minutu. Vejce se potom osuší papírovým ubrouskem a hnes se odstraní poslední vlhkost z pórů fénem (vejce se přitom nesmí přehřát!).

Vejce je nyní připraveno ke skladování/líhnutí. Všechny materiály, které při čištění přijdou do kontaktu s vejcem, musí být pro čistění následujícího vejce vyměněny: voda, ručník, plastikové rukavice, papírové ubrousky, všechno.

Skladování

Místnost, ve které se vejce skladují, musí být čistá, dezinfikovaná a dobře větraná. Aby se zabránilo zahájení dělení buněk (dělení nastává již při teplotách kolem 30 °C), popř. podchlazení embryí, měla by být udržována teplota v rozmezí 15 - 18 °C. Nízká vlhkost vzduchu se skladovací místností podporuje již před začátkem líhnutí ztráty vody ve vejcích. Toto je si třeba uvědomit v oblastech s vysokou vlhkostí vzduchu, jako např. v sev. Evropě.

Fáze skladování před líhnutím by měla být co možná nejkratší. (Ne déle než jeden týden), ačkoliv někteří farmáři upřednostňují nejkratší skladovací dobu 2 - 3 dny. Skladovací dobu ne delší než 7 dní lze považovat za bezpečnou (vejce divokých pštrosů leží 0 -21 dní, než.li rodiče začnou sedět).

Obracení vajec

Zásadní účel obracení vajec je zabránění přilepení žloutkového vaku na vnitřní stranu skořápky.

Pokud se vejce během skladování a líhnutí obracejí jen v horizontální poloze, tak dochází k signifikantnímu "Mal pozice II" při klubání: při této chybné pozici leží hlava kuřete a vzduchová bublina na rozdílných koncích vejce. Aby se pomohlo embryím v jejich orientaci, měla by se proto vejce pokud možno co nejdříve postavit do polohy směrem nahoru vzduchovou bublinou.

Není-li poloha vzduchové bubliny zjistitelná, otáčí se vejce z nutnosti v horizontální poloze (také již během doby skladování) o 180 ° kolem podélné osy (jak znázorňuje graf 6.). Přitom se mění pokaždé směr otáčení: ve směru hodinových ručiček - proti směru - ve směru - … (k ulehčení lze udělat orientační pomůcku, např. šipku na vejci: když je šipka nahoře, otáčet ve směru hodinových ručiček, když je šipka dole, otáčet proti směru hodinových ručiček).

Jakmile je lokalizována vzduchová bublina (nejpozději za 14 - 21 dní), postaví se vejce s odchylkou 45°od vertikály a při "obracení" se naklopí o 90°do protilehlého postavení (a tedy opět odchylka 45°od vertikály). Rovněž toto obracení je znázorněno v grafu 6..

Lze doporučit obracení vajec 5 - 6x denně, tedy cca každé 4 hodiny. Od 40 dne líhnutí se již neobracejí.

Teplota

Dobré výsledky jsou nárokovány pro nejrozdílnější teploty líhnutí. (Někteří farmáři líhnou vejce 41 dní při stálých teplotách 36,7 - 37,8°C = 98 - 100°F nebo 35,5 - 37,5°C. Jiní zvyšují teplotu z 35/35°,6°C = 95/96°F na začátku na 37,2/,7,7°C = 99/100°F ve 3 - 4 týdnu. Většina snižuje teplotu líhnutí o 1 - 1,5 °C od 35 dne). Pštrosí vejce nejsou přecitlivělá vůči lehkým výkyvům teplot, pro což jako indicie jsou např. rozdíly teplot mezi spodní a horní stranou vajec (viz tab. 21) a denní období ochlazování při přirozeném líhnutí.

Bezpečná oblast je teplotní interval 35,5 - 36,5°C. Teploty mimo tuto oblast popř. vyšší šíře kolísání, zvyšují pravděpodobnost infekcí žloutkového vaku, znetvoření kuřat aj. problémy.

Vyobrazení 6: Obracení vajec

Směrnice:
Vejce líhnout při stálé teplotě 36°C. Ke konci doby líhnutí se může teplota snížit o 1°C, aby se kompenzovala zesílená tvorba energie v důsledku výměny látkové.

Teplota a doba líhnutí jsou negativní korelaci, tj. nízké teploty podmiňují dlouhé doby líhnutí a vysoké teploty zkracují dobu líhnutí(existují zprávy, podle kterých při teplotě 34,5°C jsou vejce naklovávána po 57 dnech!). Teplota a relativní vlhkost vzduchu jsou stejně tak v negativní korelaci.

Relativní vlhkost vzduchu
Převládající vlhkost vzduchu v líhni přímo řídí množství vody, které vejce odpaří. Toto opět určuje velikost vzduchové bubliny a tím také kolik vzduchu k dýchání má kuře k dispozici než-li prorazí skořápku vejce.

Příliš vysoké hodnoty vlhkosti vzduchu mají za následek nepohyblivá kuřata s výrony krve na krku, patě a prstech, kuřatům se musí pomáhat se skořápky. Příliš nízká vlhkost vzduchu vede k nerovnoměrnému klubání, dehydrovaným kuřatuům a suchým pupečním šňůrám.

Dobré výsledky se dosahují při relativní vlhkosti vzduchu v intervalu 24 - 40 %.

Směrnice:
Stálá relativní vlhkost 30 % je dobrý výchozí bod, který se velice přibližuje společně s teplotou líhnutí 36°C poměrům přirozeného líhnutí.
Vycházeje z dané směrnice musí najít každý farmář pro své poměr optimální poměr teploty a relativní vlhkosti vzduchu pomocí vážení vajec. (Toto je podmíněno tím, že pštrosí vejce jsou zřetelně odlišná propustností skořápky vůči vodním parám. Bertram/Burger na str. 103 a dále. Směrná hodnota pro ztrátu hmotnosti - viděno pro celkový čas líhnutí - se pohybuje kolem 13 - 15 % původní hmotnosti vejce. 15 % ztráta hmotnosti vejce se dosáhne vlivem (limeární) narůstající denní ztráty hmotnosti z 0,33 % na 0,4 % počáteční hmotnosti. Tab. 23 a následující příklad toto převádí do týdenních hmotnostních údajů:

Příklad: jedno vejce má původní váhu 1500 g. Pomocí pravého sloupce tab. 23 lze zjistit: sedmý den má vejce požadovanou hmotnost 97,65 : 100 x 1500= 1465 g, 14 den: 1428 g, 21 den:1391 g, 28 den:1352 g, 35 den:1311g, 41 den:1275 g.

Tab. 23: Týdenní ztráty vody ve vejcích během líhnutí

Den líhnutí

Ztráta vody ve vejci (% pův. hm.)

Hmotnosti vajec (% pův. hmotnosti)

0

0,00

100,00

7

2,35

97,65

14

4,78

95,22

21

7,29

92,71

28

9,89

90,11

35

12,57

87,43

41

15,00

85,00


Hmotnostní údaje (aj. pozorování) vejce mohou být zaznamenána v evidenčním listu vajec str. 113 a dále porovnána a ideální křivkou.
Pokud nebudou vejce vykazovat odpovídající ztráty hmotnosti, jak je potřeba snížit relativní vlhkost vzduchu. Pro tom musí být rovněž vzaty v úvahu mimo jiné odparníky v místnosti, aniž tyto v mnohých regionech (vlhkých, jako např. v Německu) stěží mohou realizovat 30 % relativní vlhkosti vzduchu během hlavní sezóny líhnutí (léto).

Vycházeje z hlediska konstantní ztráty vody, jsou relativní vlhkost vzduchu a teplota v negativní korelaci. To znamená: čím vyšší je teplota líhnutí, tím nižší relativní vlhkost vzduchu je nutno zvolit, aby se ztráta vody udržela na stejné výši.

K měření relativní vlhkosti vzduchu by měl být použit hygrometr, který zjišťuje hodnoty vlhkosti pomocí suchých a mokrých teplot. Při použití vlasových hygrometrů je zřejmé, že jsou nepřesné a musí být často seřizovány.

Do určení relativní vlhkosti vzduchu vstupuje rovněž převládající tlak vzduchu. Aby se zabránilo nasčítávání chyb, mělo by být zajištěno, že použitý hygrometr zohledňuje tlak vzduchu nebo relativní vlhkost vzduchu se samostatně zjistí z mokrých teplot uvedených v příloze na str. 103 a dále (Pozn.: efekt, který má tlak vzduchu na měření relativní vlhkosti vzduchu, se nachází v okruhu 1,6 % na 100 hPa. Pokud je hygrometr cejchován na standartní tlak vzduchu 1013,2 hPa, odpovídá při tlaku vzduchu 913,2 hPa naměřená hodnota 28,4 % skutečné 30 % relativní vlhkosti vzduchu).

Větrání

Větrání je nutné pro odvedení odpařené vody z vajec a vytvořeného kysličníku uhličitého. Orientujíc se na suché jihoafrické klima, považuje Swart za přiměřenou cirkulaci vzduchu 1 m3 na jedno vejce a den. Ve vlhčích klimatických zónách je nutná cirkulace vzduchu pokud možno 2 - 3 m3 na vejce a den. Nedostatečná ventilace umožňuje "vlhké kouty" v líhni nebo zvýšené hodnoty vlhkosti na povrchu vajec. ("Vejce v oblacíxh").

Dále nedostatečnou cirkulací vzduchu je podmíněno nerovnoměrné rozdělení tepla v líhni. Naopak musí se rovněž zabránit průvanu.

Cirkulací vzduchu se kontroluje vstup zárodků nemocí v líhních. Přívod a odvod vzduchu v prostoru líhně mají být běžně oddělené. Nasávaný vzduch má být filtrovaný. Líhně se špičkovou technikou ionizují cirkulaci vzduchu pro usmrcení škodlivých mikroorganismů.

Další pokyny pro líhnutí:

1. Prostor líně a líheň je třeba udržovat v dokonalé čistotě a dezinfekčnosti. Samotný prostor líhně musí být dobře větraný a co možná nejsušší. K vysušení vzduchu by se mělo uvážit použití pokojového odvlhčovače vzduchu.

2. Pokud se vyskytnou plísňové choroby, je třeba líheň zaplynovat. (Např. formaldehydem: obsluhující personál musí být zaškolený se zacházením s formaldehydem).

3. Líheň by měla být uvedena do provozu 1 - 2 dny před vlastním zahájením, aby byla zajištěna bezchybná činnost.

4. Teplotu a relativní vlhkost vzduchu je třeba měřit stále a v různých bodech.

5. Doporučujeme mít v zásobě díly líhně, které podléhají opotřebení (vyhřívající prvky, pojistky, teploměry, hygrometry, žárovky atd. , aby se zkrátilo na minimum přerušení procesu.

6. Sledování vajec prostřednictvím vážení a prosvěcováním dovoluje dodatečné regulování nastavení teploty nebo vlhkosti a vypovídá o oplozenosti vajec. Vážení se může provádět týdně a prosvěcování po 14 - 21 dnech, popř. Krátce před klubáním. Pozorování mají být (např. do evidenčního listu vajec). Vážení a prosvěcování by mělo být prováděno v takovém pracovním postupu, aby se minimalizovala manipulace s vejci.

7. Někteří farmáři provádějí ochlazení líhně na 1/4 - 1/2 hodiny denně, jiní to neprovádějí.

Prosvěcování

Zda je vejce oplozeno, může být zjištěno dva týdny po zahájení líhnutí pomocí prosvěcování: vnitřek vejce se prozkoumá za použití silného světelného zdroje. Vzduchová bublina se přitom ukáže jako světlá skvrna na jednom pólu. Ostře konturovaná tmavá skvrna svědčí o tom, že se embryo vyvíjelo a vejce je oplozeno. Úplně čisté vejce svědčí o neoplozenosti. Pokud bude vejce po dalším týdnu stále ještě čisté. Může být bezpečně vyjmuto z líhně a jinak použito.

Graf 7. Znázorňuje vývoj oplozeného pštrosího vejce pomocí náčrtu prosvěcování.

Líhně

Zásadně se rozlišuje mezi předlíhní nebo hlavní líhní a dolíhní. První podstatnou část v období líhnutí (1. - 39. Den) jsou vejce v předlíhni. 40. Den se potom přemístí ke klubání do dolíhně.

Přednost dvou oddělených líhní spočívá v tom, že "špinavý" proces klubání se udržuje oddělený od zbytku vajec. Momo to mohou být zvoleny hodnoty teploty a vlhkosti v obou líhních nezávisle na sobě. Nevýhodou jsou beesporu vyšší pořizovací náklady, pokud se nejedná o starší líheň.

Předlíhně prodělaly od svého vynalezení roku 1869 Arthurem Deuglassem mnohonásobný vývoj. Přiotm se vyvíjela technika uložení uvnitř líhně od horizontálních přihrádek ke sklopným lískám. Dnes jsou na místo parafínem vytápěných dřevěných podstavců k dispozici líhně řízené počítačem, které nají k dispozici mnohonásobné vytápěcí obvody a zajišťují regulaci teploty, relativní vlhkosti vzduchu, přívod vzduchu prostého zárodku a obsah CO2. Jako doporučení vhodné líhně jsou na evropském trhu Combi - líheň od PAS-Reform (60 míst a jako malé líhně od Kleideitera - 18 míst).

Jako dolíhně slouží většinou použité hlavní líhně, protože tyto nevyžadují tak časté nastavení hodnot vzduchu a vlhkosti v krátkém čase, které vejce/kuřata spotřebují do líhně.

Klubání

Od 39./40. Dne se vejce přendají do dolíhně (horizontálně) a již se neobracejí. Teplota vzduchu v dolíhni by měla činit cca 35°C, tedy o něco nižší než v předlíhni, aby se vyhovělo narůstající produkci tepla v důsledku procesů výměny látek.

Co se týká vhodných hmot pro relativní vlhkost vzduchu v dolíhni, nejsou k dispozici žádné výsledky šetření. Někteří farmáři zkoušejí udržovat vlhkost vzduchu nízkou, aby ještě zvýšili množství disponibilního kyslíku. Jiní farmáři zvyšují vlhkost vzduchu. Dolíheň musí být dobře větrána, aby se udržely normální/nízké hodnoty kysličníku uhličitého.

Okolo 42. dne pronikne kuře do vzduchové bubliny a položí zobák do klubací polohy nad prsty. Tím je schopno vykonat tlak na vaječnou skořápku pomocí obzvlášť silně vyvinuté šíjové svaloviny a prolomit "okno" do skořápky. (Vaječná skořápky je na začátku líhnutí velmi odolná vůči tlaku. S přibývající dobou líhnutí se však stává stále více křehčí). Po prolomení otvoru do skořápky má kuře k dispozici v libovolném množství a přemístí se do polohy, aby zničilo zbytek skořápky. Celý postup se může rozložit do 1. - 2. dní.

Doporučuje se ponechat kuřata, aby se vyklubala pomocí vlastní síly! Jen ve velmi málo případech se doporučuje zasáhnout. (Pokud se pohybovala např. relativní vlhkost vzduchu v líhni stále nad 50 %, tak je skořápka stále ještě relativně silná a propouští málo vody v vejce, což podstatně ztěžuje situaci pro klubání kuřete). V tomto případě by mělo být vejce po protržení membrány vzduchové bubliny (prosvícení) otevřeno pomocí opatrného použití kladívka na konci se vzduchovou bublinou. Pokud se nachází hlava ve správné poloze (tzn. nad prsty), tak by kuře mělo samo dokončit zbytek klubání. V opačném případě je potřeba vejce úplně otevřít a kuře opatrně osvobodit ze skořápky. Přitom musí být se zvláštní pozorností ošetřena pupeční šňůra a v žádném případě se nesmí natahovat nebo poranit. Pokud je pupeční šňůra příliš krvavá, tak se musí podvázat nebo zastavit krvácení tlakovým obinadlem. Protože je pupeční šňůra ohrožena vysokým stupněm infekce, měla by být ošetřena příslušným desinfekčním sp

rejem. Pokud se nachází žloutkový vak po vyklubání ještě mimo břicho, tak je potřeba ho lehce vetřít dovnitř skrze pupeční šňůru.

Kuřata by neměla opustit líheň dříve než zcela oschnou. Okamžik, který je vhodný pro jejich přemístění do odchovny nastává poté, co začnou stát a běhat.